Na Silvestra a dnes na Nový rok odvysílala Česká televize oblíbenou filmovou komedii Světáci. Tento klasický počin české kinematografie v podobě situační komedie natočil v roce 1969 režisér Zdeněk Podskalský.
Hlavními postavami filmu, který vyniká svým vtipným a rozverným příběhem, jsou tři venkovští fasádníci – Vlastimil Brodský jako Gustáv Prouza, Jiří Sovák jako Antonín Skopec a Jan Libíček jako Petrtýl. Díky své práci se dostanou do Prahy, kde si chtějí užít radovánek, které hlavní město nabízí. Alespoň jednu noc touží strávit jako životem protřelí světáci. Cestu jim ale zkříží trojice lehkých dam, které ve filmu ztvárnily Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková a Iva Janžurová, doplněná o jejich starší kuplířku Trčkovou, kterou si zahrála legendární Jiřina Šejbalová.
Diváci si povedenou partu postaviček oblíbili a Světáci se stali nejoblíbenější komedií své doby. Původní scénář vytvořil scénárista Vratislav Blažek (Starci na chmelu, Dáma na kolejích nebo Hudba z Marsu), který později kvůli svému nesouhlasu s režimem emigroval do Německa. Vedení Barrandova se obsah scénáře nelíbil a projekt chtělo zrušit. Naštěstí tak neučinilo a k přepracování ho svěřilo režiséru Podskalskému. Na jeho žádost se na něm později podílel i Jiří Sovák, který dílo obohatil svým, u diváků tolik oblíbeným humorem. Za to obdržel dodatečný honorář ve výši 9000 korun jako gesto vyjadřující uznání jeho kreativitě.
Natáčení o délce 50 natáčecích dnů probíhalo krátce po okupaci v době probíhajících politických změn v zemi. Není divu, že nálada mezi štábem a herci nebyla zrovna idylická. Jak ale později hlavní protagonisté snímku zavzpomínali, natáčení bylo nakonec pohodové a užili si ho. Na tehdejší dobu se do filmu dostaly i provokativní dialogy a humor. Přesto snímek nebyl zakázán a umístěn do „trezoru“, jak se někdy nepravdivě uvádělo. Film totiž neobsahoval žádné prvky, které by tehdejší politická garnitura mohla interpretovat jako pokus odcizit se socialistickému divákovi. Tvůrci si spíš dělali legraci z lidí, kteří si hrají na něco, čím ve skutečnosti nejsou. Navíc, do listopadu 1989 shlédly film v kinech téměř 3 miliony diváků.
Kromě ateliérů na Barrandově, kde byly postaveny kulisy bytu šatnářky a bar, v němž se fasádníci potkali s lehkými ženami, se natáčelo i na Staroměstském náměstí, ve vyhlášené hospodě U Fleků nebo v hotelu Jalta na Václavském náměstí, kde si někteří jeho zaměstnanci ve filmu i zahráli. Dům s charakteristickým lešením se pak nacházel v Praze na Starém Městě.
Organizace natáčení byla pro filmový štáb značně náročná, herci byli totiž velmi zaneprázdněni. Kromě práce na jiných filmech měli i své závazky v divadle. Představitelky ženských rolí například musely dopoledne zkoušet v divadle na Vinohradech a večer odehrát představení. To nechávalo režiséru Podskalskému pro natáčení pouhé dvě až tři hodiny. Herci navíc potřebovali čas na líčení a přepravu. Opravdovou výzvou byla logistika dopravy. Pánové totiž bydleli na různých místech Prahy a k dispozici byla jen jedna Volha pro jejich transport. A protože nechtěli cestovat autobusem, byly na denním pořádku diskuse na téma, kdo pojede první.
Obsazení Oldřicha Nového do role bývalého učitele společenského chování, nyní knihovníka, bylo dalším náročným oříškem. Jako prvorepublikový elegán nebyl v tehdejší době příliš oblíbený u vedení Barrandova, které mělo „dělnický“ charakter. Navíc sám herec nebyl z nabídnuté role příliš nadšený. Jako starší pán, žijící ze slávy filmů minulé éry, si pečlivě vybíral co „vzít“ a co ne. Po několika úpravách scénáře roli nakonec přijal.
Díky uvolněné atmosféře na natáčení a se svolením režiséra Podskalského bylo hercům umožněno improvizovat. To bylo nezbytné, zvláště ve scénách s Vladimírem Menšíkem, který ztvárnil Jarouška Nováka – oškubaného zákazníka Bohdalové, a Jiřím Sovákem, u nichž byly improvizace běžnou praxí. Více kreativity si dovolily i herečky, což se projevilo zejména v ikonické scéně, kde se usadily u stolu, a která ve scénáři nebyla: „Sedni si.“ „Já sedím.“ „Ona sedí.“ „Ty sedíš?“ „Já sedím.“ „No, my sedíme.“ Scéna vznikla při usazování vysoké Ivy Janžurové na židličku, zatímco Jirásková a Bohdalová zapadly do sofa.
Natáčení Světáků bylo plné i dalších zajímavých momentů. Například ve scéně, kde fasádníci odjíždějí domů, byla použita jugoslávská sanitka IMV 1000, vyráběná mezi lety 1959 a 1967. Scénárista Vratislav Blažek navíc do scénáře vtiskl autentický moment, když vložil scénu, ve které si hlavní postavy berou do luxusního podniku slivovici, čímž oživil vlastní reálný zážitek. Zajímavým faktem je také to, že Jiřina Šejbalová, která zpočátku nesnášela Vladimíra Menšíka, si ho během práce na filmu natolik oblíbila, že se později stali přáteli. Další zajímavostí je, že při opakování jedné ze scén, kde byla Jiřina Bohdalová alias Božka spoře oblečená, zaznělo z úst režiséra Podskalského obligátní STOP. Na otázku herečky, co zas bylo špatně, režisér s jemnou ironií odpověděl, že mohou v natáčení pokračovat, pokud jí nevadí, že má odkryté ňadro. Natáčení bylo také ojedinělé tím, že v něm společně pracovaly Iva Janžurová a Jiřina Bohdalová, mezi nimiž tou dobou údajně panovaly žárlivé vztahy.
V roce 2021 podstoupily Světáci proces digitalizace, který byl realizován za spolupráce Národního filmového archivu, Státního fondu kinematografie a Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary. To jen potvrdilo stále trvající popularitu a historickou hodnotu tohoto uměleckého díla, ale i jeho význam v rámci české kinematografie.