V debatě o výchově dětí se často vedou vášnivé diskuze o používání fyzických trestů. Někteří tvrdí, že je to metoda zastaralá a nevhodná, zatímco jiní věří, že existují odůvodněné situace, kdy fyzické tresty mohou sehrát pozitivní roli.
První otázkou, která může vzbudit polemiku je, proč vůbec fyzické tresty používat a zda to nemůže to být vnímáno jako násilí. Domnívám se, že existují situace, kdy adekvátní fyzický trest dítěti pomůže lépe pochopit pravidla a hranice. Je to jasný a rychlý způsob k okamžité korekci nežádoucího chování, který mu ukáže, že jeho jednání má důsledky.
To si myslí i psycholog Jeroným Klimeš, který v jednom ze svých vyjádření prohlásil: „Tělesné tresty jsou výchovný prostředek. Proč bychom je zakazovali, když tak můžeme usměrnit chování dítěte. A rychleji.“ Klimeš poukazuje na to, že považovat fyzickou bolest za principiálně špatnou je mylné. Zdůrazňuje však, že by se neměla stávat hlavním nástrojem ve výchově.
Samozřejmě, pokud je to možné, měli by rodiče upřednostňovat jiné formy trestů. Začít je možné domluvou. Některým dětem to stačí. A pokud ne, pak jsou tu i alternativní tresty v podobě domácího vězení, zákazu oblíbených aktivit, domácích prací a podobně. Ale pokud nic z toho na dítě nezabírá, je fyzický trest na místě. Pro dítě je to nepříjemné a nechce to znovu zažít. Příště, než něco provede, bude přemýšlet, jestli chce bolet znovu zažít.
Například v období, kdy jsem navštěvoval základní školu, bylo běžné, že učitel občas „propleskl“ žáka nebo si ho vzal do kabinetu a tam mu řádně (myšleno fyzicky) vyčinil. Dotyčný si pak zpravidla žádné další prohřešky nedovolil. Výprasky v době mého mládí byly naprosto normální. Ani já jsem se jim nevyhnul a rozhodně si nemyslím, že by mě nějak psychicky poznamenaly.
Když se podíváme do přírody, zjistíme, že i zvířata používají fyzické tresty k výchově svých mláďat. Například kočky často kousnou svá rozdováděná koťata, aby je naučily správnému chování. A že to není „jen nějaké šolíchání“, je slyšet z jejich kvičení. To ukazuje, že použití fyzických trestů je běžné i ve světě zvířat a není to nic proti přírodě. V tomto kontextu i naši rodiče a jejich rodiče často v souvislosti s výchovou razili heslo „Škoda rány, která padne vedle!“ A něco na tom bylo.
Samozřejmě, nejde o to, aby děti byly fyzicky trestané za každou chybu. Je důležité brát v úvahu konkrétní situaci a zvážit možné alternativy. Navíc, toto trestání musí být vždy prováděno s maximální opatrností a respektem k dítěti. Nikdy nesmí vést k jeho vážnému fyzickému nebo psychickému poškození.
V mnoha zemích a jurisdikcích jsou však fyzické tresty vůči dětem zakázány nebo silně regulovány. Je otázkou, jestli je dobře. Nedávno byla tato zásada zakotvena i do právního řádu České republiky. Novela občanského zákoníku, přijatá v roce 2023, deklaruje, že fyzické a psychické tresty jsou nepřijatelné. Naštěstí za porušení tohoto zákazu nehrozí sankce, pokud tedy dítěti není ublíženo nebo není zraněno.