Alexej Navalnyj, významná postava ruské opozice, právník, aktivista vymezující se vůči korupci a politický vězeň, zemřel v pátek 16. února 2024 ve věku 47 let za nejasných okolností ve vězeňské nemocnici FKU IK-3 v Charpě. Oficiální zprávy z Ruska uvádějí jako důvod jeho úmrtí nevolnost při procházce, kdy upadl a ztratil vědomí. Otázkou ale zůstává, do jaké míry jsou tato tvrzení věrohodná. Navalnyj se proslavil svým bojem proti korupci v Rusku, proti vládě Vladimira Putina a jeho snahám o politické reformy. Proslul svou schopností organizovat protivládní demonstrace a několika kandidaturami ve volbách, když upozorňoval na korupci v Rusku a na vládu Vladimira Putina. Navalnyj a jeho Anti-Corruption Foundation (FBK) zveřejnili v průběhu let výsledky řady svých vyšetřování, které detailně popisovaly údajnou korupci vysokých ruských úředníků a jejich spojenců. Popularita opozičního aktivisty a jeho vliv rostly i díky více než šesti milionům odběratelů na kanálu YouTube, kde Alexej Navalnyj se svým týmem publikoval materiály o korupci a organizoval politické demonstrace.
Navalnyj se stal trnem v oku pro Putina a jeho vládu nejen kvůli svému protikorupčnímu aktivismu, ale i kvůli své schopnosti mobilizovat veřejné mínění proti vládě. Populární se stala zejména jeho charakteristika vládnoucí strany Jednotné Rusko, když prohlásil, že se jedná o stranu zlodějů a podvodníků. Mimo to byl Navalnyj také velmi zručným politikem, který rád využíval moderní technologie, jako například drony, když fotografoval rozsáhlé rezidence ruské politické elity, což samozřejmě ruské autority značně rozčilovalo.
V srpnu 2020 byl Alexej Navalnyj hospitalizován ve vážném stavu po otravě nervově paralytickou látkou Novičok, ke které mělo dojít během jeho návštěvy města Tomsk na Sibiři. Po léčbě v Berlíně obvinil právě Putina z toho, že stojí za jeho otravou. Následující vyšetřování pak naznačilo, že za ní může stát zapojení agentů Federální bezpečnostní služby. Přestože Kreml tato obvinění kategoricky popřel, události okolo Navalného otravy a jeho politické aktivity poukazují na extrémní míru nebezpečí, kterému čelil kvůli své opoziční činnosti.
Pokusy o Navalného politickou a fyzickou likvidaci, včetně útoků a otravy, jen naznačují, jak daleko může ruská vláda zajít, aby jedince a organizace vyjadřující kritický názor vůči ruské vládnoucí garnituře zatlačila do kouta. Tato situace odráží širší vzor potlačování disentu v Rusku, kde kritici vlády čelí zatýkání, soudním procesům a někdy dokonce násilí. Navalného smrt tak představuje tragický vrchol jeho dlouholetého boje za demokracii a potlačení korupce v Rusku.
Je zajímavé, že smrt Navalného přichází v kritickém období, krátce před březnovými prezidentskými volbami v Rusku. To vyvolává, i s ohledem na fakt, že Navalnyj byl dlouhodobě trnem v oku Vladimira Putina a jeho vlády, otázky o možné politické motivaci stojící za jeho záhadným úmrtím.
Navalného smrt se tak zařadila na seznam záhadných úmrtí a útoků na kritiky a odpůrce Vladimira Putina. Případy jako otrava bývalého špiona Alexandra Litviněnka radioaktivním poloniem-210 v Londýně v roce 2006, otrava Sergeje a Julije Skripalových nervově paralytickou látkou Novičok ve Velké Británii v roce 2018, nebo vražda Borise Němcova, významného opozičního politika, v roce 2015, včetně řady dalších záhadných úmrtí, kdy nejeden odpůrce současného ruského prezidenta záhadně vypadl z okna, jsou často citovány jako příklady ruského úsilí o umlčení disentu. To vše dohromady vyvolává polemiku o údajných metodách, které má Kreml používat k upevnění své moci.
Tyto případy, spolu s Navalného smrtí, zdůrazňují rizika a nebezpečí, kterým čelí opoziční figury v Rusku. Kritici Kremlu se opakovaně stávají cílem zastrašování, útoků, a dokonce pokusů o vraždu, což mnozí považují za součást širší strategie vlády k eliminaci politických protivníků a jakýchkoli hlasů volajících po změně.
V kontextu nadcházejících prezidentských voleb lze úmrtí Alexeje Navalného vnímat jako varování pro ostatní opoziční aktéry a potenciální výstrahu jejich aktivitám. Vládní taktika vyloučení Navalného z politického dění, ať už právními kroky nebo možnou fyzickou likvidací, slouží jako ukázka moci a dosahu ruské vlády nad svými kritiky.