Není to paradox? V éře, kdy je možné se „propojit“ s kýmkoli na světě pomocí několika kliknutí, mají mladí lidé problém s propojováním v reálném životě. Zdá se, že flirtování prostřednictvím textových zpráv a komentářů na sociálních sítích je pro ně zábavnější a méně náročné než řešení skutečných vztahů. Výsledek? Klesající zájem o sex!
Podle psychologů z univerzity v San Diegu, téměř třetina mladých lidí ve věku 18 až 24 let nemá téměř po celý rok fyzický kontakt s jinými lidmi. A k čemu taky, když tu jsou sociální média a online hry, které vyplní veškerý volný čas.
Doba se posunula. Dnes se romantická přitažlivost měří počtem lajků a srdíček, zatímco fyzický kontakt je považován za zastaralý a překonaný. Proč riskovat odmítnutí či nepohodlí skutečného setkání, když stačí zalézt do ložnice a vrhnout se do virtuálních světů, kde se dají budovat vztahy online. Kde jsou ty časy, kdy to mezi mladými zajiskřilo a šup za stodolu…
Ironií je, že v době neomezených možností kontaktu prostřednictvím digitálních technologií se mladá generace stahuje stále víc do sebe a upřednostňuje svět, kde mohou být všechny interakce řízeny jedním kliknutím nebo swipe. Proč se obtěžovat s něčím tak zastaralým jako je sex, když je možné dosáhnout okamžitého uspokojení prostřednictvím obrazovek notebooků, telefonů nebo tabletů.
Celé situaci nepřispívá ani schválená legislativa, která vyžaduje explicitní souhlas před jakýmkoliv sexuálním aktem. Její zavedení jen přidalo další vrstvu komplikací a pachuť k již tak složitému procesu navazování intimních vztahů. Představa, že před každým sexuálním aktem musí dojít k formálnímu vyjádření souhlasu, jen mnohé odradí a zdůrazní byrokratický a neosobní aspekt mezilidských vztahů.
Jen si zkuste představit, jak muž před sexem žádá partnerku, aby „podepsala papír, že souhlasí s pohlavním aktem“, ve kterém ještě do deteilů definuje, na které praktiky se tento souhlas vztahuje a jaké vylučuje. To je scéna jako z byrokratického snu, a ne z romantického večera, který by měl být plný vášně. Pro mladé lidi, kteří se již nyní mohou cítit digitálně přetíženi a zmateni, může tento legislativní rámec představovat jen další překážku v rozvíjení jejich sexuální identity a vztahů.
V této složité společenské realitě tak není překvapující, že mladá generace vnímá digitální interakce jako méně stresující a přímé, což je zcela v kontrastu s reálnými vztahy, které vyžadují více osobního úsilí a přemýšlení v emocionálních a etických aspektech.
A tak docházíme k tomu, že technologie, která má lidi spojovat, ve skutečnosti často vede k větší izolaci a nedostatku zájmu o tradiční mezilidské vztahy, sexu nevyjímaje. To jen ukazuje, jak se mění sociální dynamika a jak se mladá generace přizpůsobuje těmto změnám ve svém pojetí vztahů a sexuality.
Možná je tento pohled na dnešní mládež a jejich vztah k sexu trochu přehnaný, nicméně odráží hlubší realitu současného světa, kde se mladí snaží zorientovat ve složitém světě mezilidských vztahů.